FOTOBLOG: Záchrana nebo zřícení. Drážďanská kasárna čekají na spasitele

Drážďanská kasárna po nedávné vichřici možná dostala „ránu z milosti“. Objekt nevyčíslitelné historicko-architektonické hodnoty, největší stavba unikátního pevnostního města Terezín a místo, které se díky terezínské fotbalové lize stalo symbolem holocaustu na českém území, je již téměř dvě desetiletí v dezolátním stavu. Podaří se doslova v hodině dvanácté objekt zachránit před zřícením?

Rubriky: Blog | Napsat komentář

DOKUMENT: Tiskové prohlášení organizátorů projektu Vlak Lustig k informacím o.p.s. Památník Šoa Praha a k vyjádřením primátorky Hlavního města Prahy Adriany Krnáčové zveřejněným v týdeníku Respekt 43/2017

Smyslem tohoto prohlášení je v budoucnu předejít jakýmkoli pochybnostem o transparentnosti a účelnosti rekonstrukce železniční stanice Praha-Bubny jako památného místa obětí holocaustu. Zároveň chceme vyzvat odbornou i laickou veřejnost a primátorku Hlavního města Prahy Adrianu Krnáčovou k neodkladné diskusi nad projektem o.p.s. Památník Šoa Praha formou kulatého stolu.

Text prohlášení:

V článku Ondřeje Kundry „Ať už nezkamení další knihy“, uveřejněném v týdeníku Respekt číslo 43/2017, je uvedeno několik nepravdivých informací a tvrzení o projektech oživení železniční stanice Praha-Bubny. V tomto tiskovém prohlášení uvádíme některá tvrzení na pravou míru.

Část článku pojednávající o aktivitách, které se na nádraží Praha-Bubny uskutečnily v letech 2012-2016 (strana 44-45), je hrubě manipulativní a zkreslující. Článek Ondřeje Kundry navozuje čtenářům textu dojem, že jediným subjektem, který upozornil na význam této železniční stanice spojené s historií perzekuce Židů během druhé světové války, je obecně prospěšná společnost Památník Šoa Praha, subjekt založený dokumentaristou Pavlem Štinglem a hercem Tomášem Töpferem 13. října 2012.

Ondřej Kundra v článku uvádí, že o historii nádraží Praha-Bubny se „dlouho nemluvilo“ a „první viditelná změna přišla v roce 2015, kdy byl vedle budovy vztyčen pomník sochaře Aleše Veselého Brána nenávratna.“ Ve skutečnosti se v letech 2012-2016 na nádraží Praha-Bubny uskutečnily desítky divadelních představení, vzdělávacích programů, filmových projekcí, veřejných debat, koncertů a výstav, které byly organizovány v rámci projektu Vlak Lustig. Hlavním záměrem tohoto neziskového projektu bylo prostřednictvím divadelního představení na motivy novely Arnošta Lustiga „Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“ upozornit veřejnost na historii nádraží Praha-Bubny, odkud byly během druhé světové války vypravovány transporty židovského obyvatelstva. Premiéra představení „Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“ se v autentickém prostředí nádraží Praha-Bubny odehrála 13. července 2012 (tzn. tři měsíce před založením o.p.s. Památník Šoa Praha), jako součást prvního ročníku mezinárodního projektu Vlak Lustig – Vlak do nenávratna. O těchto skutečnostech není v článku týdeníku Respekt jediná zmínka.

Impulzem k nastudování divadelní hry „Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“ bylo úmrtí Arnošta Lustiga v únoru 2011. Projekt Vlak Lustig od počátku významně podpořily České dráhy, ČD Cargo, ČD Telematika, SŽDC, Agrofert, Ministerstvo dopravy ČR, Vojenský historický ústav Praha a další společnosti a instituce, kterým patří za tento přístup velký dík. Projekt Vlak Lustig, který se na nádraží Praha-Bubny konal každoročně až do roku 2016, přivedl na toto pietní místo desetitisíce diváků a účastníků vzdělávacích programů, včetně speciálních představení pro studenty základních, středních a vysokých škol z ČR i zahraniční. Například jen v roce 2013 nabídl Vlak Lustig široké veřejnosti v Praze-Bubnech program v trvání 22 dnů.

Vlak Lustig kromě bubenského nádraží se svým kulturně-vzdělávacím programem navštívil všechna krajská města a mnoho dalších měst a obcí v České republice, dále Krakov, Osvětim, Lodž a Varšavu v Polsku a všechna krajská města na území Slovenské republiky.  Ve všech těchto místech bylo divákům a médiím jako domovská stanice Vlaku Lustig prezentováno nádraží Praha -Bubny a jeho historie. Záštitu nad projektem Vlak Lustig přebírali a přebírají nevyšší státní představitelé, prezidenti, premiéři, ministři, poslanci, velvyslanci, zastupitelé a reprezentanti kulturních a vzdělávacích institucí navštívených zemí. Představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou osobně shlédli v Praze na nádraží Praha-Bubny například Helena Válková, Alexandr Vondra, Hynek Kmoníček, Vladimír Špidla, Andrej Babiš a Martin Stropnický. Mezinárodní projekt Vlak Lustig byl mimo jiné zařazen mezi devadesát evropských unikátních a inovativních divadelních projektů v publikaci Národního muzea „Recyklované divadlo“.  O projektu též vznikl v České televizi hodinový dokumentární film „Vlaky do nenávratna“ (premiéra v únoru 2013). Každý ročník projektu byl provázen širokým zájmem elektronických i tištěných médií. Projekt Vlak Lustig byl a je koncipován jako nekomerční – na představení, vzdělávací akce a další doprovodný program se nevybírá a nevybíralo vstupné.

Není tedy pravdou, jak uvádí týdeník Respekt v článku Ondřej Kundry, že o nádraží Praha-Bubny se v roce 2012 „začalo mluvit“ a „věci se začaly měnit“ až po založení o.p.s. Památník Šoa Praha.  Tato organizace svou první veřejnou prezentaci uskutečnila na nádraží Praha-Bubny až v polovině roku 2013.

V článku týdeníku Respekt je dále uvedeno nepravdivé tvrzení, že se v roce 2015 řediteli o.p.s. Památníku Šoa Praha „podařilo dostat nádraží na 50 let do nájmu od SŽDC“. Ve skutečnosti smlouvu o pronájmu nádraží Praha-Bubny podepsal ředitel o.p.s. Památník Šoa Praha Pavel Štingl 10. října 2013, ale druhou smluvní stranou nebyla SŽDC, nýbrž České dráhy, za které smlouvu podepsal 30. října 2013 tehdejší předseda představenstva ing. Dalibor Zelený (smlouva je dohledatelná ve veřejném registru smluv).

Společnost Památník Šoa Praha se v této smlouvě zavázala využít nemovitost železniční stanice Praha-Bubny jako „památník holocaustu“, a dále „zajistit rekonstrukci nemovitosti s předpokládanou částkou, kterou nájemce za tímto účelem vynaloží, ve výši 100 000 000 Kč. Přičemž náklady rekonstrukce, tj. technické zhodnocení nemovitosti, se předpokládají ve výši jedné poloviny této částky. Druhá polovina by měla být vynaložena na vytvoření a vybavení stálé expozice.“ Smlouva dále zavázala o.p.s. Památník Šoa Praha, že „pokud pravomocné stavební povolení a odpovídající prostředky pro rekonstrukci nebudou získány do tří let od uzavření této smlouvy (tj. do 30. října 2016), má nájemce i pronajímatel právo od této smlouvy odstoupit.“  Jelikož se o.p.s. Památník Šoa Praha nepodařilo naplnit smluvní závazky, byla tato smlouva již s novým majitelem budovy, kterou se po převedení majetku Českých drah stala SŽDC, prodloužena dodatkem ze dne 25. října 2016 do 30. dubna 2017. Ani do tohoto termínu nebyly smluvní závazky splněny, a smlouva byla opět dalším dodatkem prodloužena do 31. prosince 2017 (dodatky ke smlouvě jsou dohledatelné ve veřejném registru smluv).

Skutečností též je, že o.p.s. Památník Šoa Praha získala budovu nádraží Praha-Bubny do nájmu na 50 let bez transparentního výběrového řízení, na základě smluvního závazku, že o.p.s. Památník Šoa Praha bude investovat do budovy prostředky ve výší 100 000 000 Kč – a to za situace, kdy o.p.s. Památník Šoa Praha nebyla v roce 2012 a 2013 jediným zájemcem o využití objektu pro účely vzdělávání a výzkumu v oblasti historie holocaustu a masového násilí.

Je tedy více než zarážející, že v říjnu 2017 se v týdeníku Respekt (a v dalších médiích) objevuje vyjádření primátorky hlavního města Prahy Adriany Krnáčové, která se zavazuje projekt o.p.s. Památník Šoa Praha přestavby nádraží Praha-Bubny na památník holocaustu zaplatit z veřejného rozpočtu Hlavního města Prahy.

V článku k tomu primátorka říká: „Počítáme na to s částkou přibližně kolem 65 miliónů korun. Byla by šílená ostuda, to nedat.“ Stejně tak zarážející je informace o tom, že „expozice, interiéry a zázemí pro vzdělávání by měly stát dalších asi 55 miliónů Kč, na které je na ministerstvu kultury vypracován investiční záměr,“ jak uvádí týdeník Respekt. Skutečnost, že Hlavní město Praha ani Ministerstvo kultury ČR nejsou vlastníky budovy, ani smluvními partnery majitele objektu, budí pochybnost. Stejně tak není zřejmé, jakým způsobem bude řešeno ukončení smluvního vztahu s dalším nájemcem objektu železniční stanice Praha-Bubny, jímž je Česká republika – Krajské ředitelství Policie hlavního města Prahy, které užívá zrekonstruované prostory v podstatné části budovy nádraží.

Tato fakta vzbuzují vážné pochybnosti o transparentnosti projektu o.p.s. Památník Šoa Praha a způsobu financování rekonstrukce budovy nádraží Praha-Bubny.

Z těchto důvodů klademe do veřejné diskuse následujících pět otázek:

  • Kdy bylo vyhlášeno Hlavním městem Prahou otevřené výběrové řízení na provozovatele Památníku Bubny, na základě kterého jsou přiznány investiční prostředky ve výši 65 miliónů Kč pro projekt o.p.s. Památník Šoa Praha?
  • Na základě kterého usnesení Rady nebo Zastupitelstva Hlavního města Prahy bylo rozhodnuto o přidělení finančních prostředků na rekonstrukci nádraží Praha-Bubny, které není ve vlastnictví Hlavního města Prahy?
  • Jaký je smluvní vztah mezi Hlavním městem Prahou s majitelem objektu a o.p.s. Památník Šoa Praha? (Výběr prezentovaného projektu uvedeného v článku týdeníku Respekt organizovala o.p.s. Památník Šoa Praha, nikoli Hlavní město Praha.)
  • Kdy bude vyhlášena Hlavním městem Prahou architektonická a ideová soutěž na rekonstrukci budovy Praha-Bubny – v případě, že se Hlavní město Praha stane investorem stavby?
  • Na základě jaké smlouvy a výběrového řízení je zpracován na Ministerstvu kultury investiční záměr ve výši 55 milionů Kč do budovy, která není ve vlastnictví Ministerstva kultury?
  • Z jakých zdrojů bude po přestavbě budovy nádraží financován provoz památníku Šoa Praha?

Stanovisko organizátorů projektu Vlaku Lustig k budoucnosti a využití železniční stanice Praha-Bubny:

Na základě zkušeností s organizací šesti ročníků mezinárodního projektu Vlaku Lustig a mnoha dalších aktivit v oblasti připomínání památky obětí masového násilí se domníváme, že plán rekonstrukce budovy nádraží Praha-Bubny v řádu 120 miliónů Kč nevychází z reálných potřeb rekonstrukce budovy, ale z naprosto absurdního smluvního závazku o.p.s. Památník Šoa Praha vůči Českým drahám, následně SŽDC, který hodlá dle vyjádření primátorky Adriany Krnáčové z nepochopitelných důvodů v plné výši převzít Hlavní město Praha.

Budova železniční stanice Praha-Bubny by si dle našeho názoru měla zachovat pro účel připomínání památky obětí holocaustu svůj současný autentický ráz. Budovu lze zrekonstruovat za výrazně nižší náklady než je plánovaná přestavba budovy na památník Šoa Praha. Zúčastněné instituce by měly postupovat transparentně, racionálně a s plnou zodpovědností. Doporučujeme zúčastněným institucím řešit otázku využití budovy železniční stanice Praha-Bubny obdobným způsobem jako Městská část Praha 6 v případě bývalého nádraží Praha-Bubeneč. Je nezbytné otevřít objekt nádraží Praha-Bubny všem kulturním a paměťovým organizacím pro realizaci různorodých vzdělávacích programů k tématu historie holocaustu a neuzavírat toto památné místo do betonového sarkofágu.

 

V Praze dne 27. října 2017

Organizátoři projektu Vlak Lustig:

Pavel Chalupa, autor projektu, pchalupa@post.cz

Šimon Krbec, autor vzdělávací části projektu, simon.krbec@gmail.com

 

 

Rubriky: Dokumenty | Napsat komentář