BLOG: Turkovi „paraziti“? Používání nenávistných metafor v sobě obsahuje podprahovou výzvu k násilí

Autor textu: Šimon Krbec, výkonný ředitel Centra studií genocid Terezín

Text původně vyšel 28. dubna na zpravodjaském portále týdeníku Reflex. 

Obrázek: Příklad nacisitické propagandy, karikatura z časopisu Stürmer, září 1944, po zemi se plazí obludný hmyz označený Davidovou hvězdou. 

Nenávistné metafory a symboly ve veřejných projevech, jako je mimo jiné označení „parazit“ nebo „deratizace“, jak je použil v proslovu na oslavě 10. výročí internetové televize XTV Filip Turek, slouží pro aktivní podněcování nenávisti vůči vybrané skupině osob, vyvolávání atmosféry politické konfrontace a rozdělování společnosti do kategorií „my“ a „oni“. V případě rétoriky strany Motoristé sobě se – alespoň zatím – jedná o skupinu tzv. vnitřních nepřátel, tedy ekologických aktivistů, které v následné komunikaci představitelé Motoristů sobě jednoznačně označili za „parazitní struktury“, které je skutečně prospěšné „deratizovat“.

Teprve následná komunikace a vysvětlování výroku Filipa Turka potvrdily, že nenávistná rétorika nebyla náhodná a nebyla vyřčená v nadsázce, ale že se jednalo o cílené vykreslení specifické skupiny metaforou hubení a omezování výskytu škodlivých hlodavců, jako jsou potkani, krysy či myši (deratizace) a připodobněním aktivistů k organismům, které žijí na úkor jiných organismů, jako jsou klíšťata nebo vši. Konstrukce vnitřních nepřátel je na rozdíl od etnických, náboženských nebo rasových skupin zdánlivě méně nebezpečná, neobsahuje rasistickou či xenofobní vrstvu, umožňuje však poměrně značnou flexibilitu v zařazování politických a ideových odpůrců do kategorie „parazitů“.

Víceméně každý jednotlivec, organizace či ideová skupina, stavící se proti politickým zájmům strany Motoristé sobě, se může velmi rychle a snadno ocitnout v kategorii „parazitních struktur“.

Koncepce vnitřního nepřítele má svůj původ v paranoidních představách politických exponentů a slouží mimo jiné k mobilizaci stoupenců, rozšiřování základny podporovatelů a příznivců a k posilování moci a vlivu.

Je důležité si uvědomit, že již v zárodku má používání nenávistných metafor a symbolů násilný podtext, respektive v sobě obsahuje podprahovou výzvu k násilí. Tento mechanismus je historicky velmi dobře známý například z dob stalinismu, kdy docházelo k brutálním vnitřním čistkám vůči tzv. „prohnilým elementům“, nebo z období komunistické nadvlády v Kambodži. V roce 1976 vůdce Rudých Khmerů Pol Pot přirovnal vnitřní nepřátele k „odporným mikrobům“. Výsledek? Mnoho lidí skončilo ve speciálních centrech, kde docházelo k výslechům, mučení a zabíjení.

Nenávistné metafory jsou účinné při podněcování k násilným pogromům. Nejedná se tedy pouze o „rétoriku“, ale o aktivní vytváření atmosféry strachu, nenávisti a manipulaci se společenskými náladami. I z toho důvodu je používání nenávistných metafor a symbolů integrální součástí propagandy totalitních a autoritářských režimů, které hledají pro uplatňování své politiky obětní beránky, na které lze vhodně namířit frustraci a nespokojenost většinové společnosti.

Nacistická propaganda v tomto směru dosáhla vrcholu ať již slovními, nebo vizuálními metaforami Židů zobrazovaných jako škůdci společnosti, které je nutné vyhubit, aby se celek očistil. Obrazy Židů jako parazitů se dokonce objevovaly i ve vzdělávacích materiálech určených německým školákům a výrazně přispěly k celkovému odlidštění Židů v německé společnosti.

V případě masového násilí ve Rwandě v roce 1994 byli šiřitelé obdobné propagandy, používající příměry jako „švábi“ a „hadi“, později odsouzeni trestním tribunálem za podněcování ke genocidě.

Jakmile tedy ve veřejném prostoru demokratického státu začíná být uplatňována obdobná nenávistná rétorika, jedná se o jasný varovný signál pokračující radikalizace, která je – v případě Filipa Turka – podepřena excesy z minulosti, jako je opakované veřejné hajlování nebo adorace nacistického režimu. Současný incident by rozhodně neměl být brán na lehkou váhu. Vzhledem k vládnímu angažmá strany Motoristé sobě se jedná o nebezpečný precedens, který může inspirovat nejrůznější extremistické skupiny a ospravedlnit jejich vlastní nenávistné projevy. A je samozřejmě otázkou, jakým směrem se dále bude vyvíjet radikalizační potenciál vládní strany Motoristé sobě.

Rubriky: Blog, Média, Novinky | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem BLOG: Turkovi „paraziti“? Používání nenávistných metafor v sobě obsahuje podprahovou výzvu k násilí

Ve Wieserově domě v Terezíně byla za účasti předsedy Židovské obce v Praze Pavla Krále otevřena expozice Zločin beze jména

V pondělí 9. března, v památný den připomínky obětí likvidace terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince, se ve Wieserově domě v Terezíně otevřela nová stálá expozice Centra studií genocid Zločin beze jména. Zahájení se uskutečnilo za účasti předsedy a zástupců Židovské obce v Praze, velvyslanectví Arménie, Řecka, Rwandy, Bosny a Hercegoviny, Francie, Rakouska, Německa, Polska, Srbska, Slovenska, Švýcarska, Vatikánu a Maďarska, odborné veřejnosti, paměťových institucí, umělců a terezínských občanů.

Tragické události noci z 8. na 9. března 1944 v úvodu pietního setkání připomněli herci Aleš Bílík a Veronika Soumarová v doprovodu houslového virtuosa Alexandera Shonerta.

Pavel Král, předseda Židovské obce v Praze (na snímku), ve svém proslovu zdůraznil, že antisemitismus a nenávist nejsou pouze součástí historie, a že je stále nutné hledat způsoby, jak historické události sdělovat dnešním lidem: „Nenávist se nezaměřuje pouze na jeden národ, rasu, etnikum nebo náboženskou skupinu. Ve chvíli, kdy dovolíme nenávisti, aby se šířila, tak může opět velmi snadno zničit celý svět. Je potřeba bojovat proti všem projevům nenávisti, aby se hrůzy druhé světové války již nikdy neopakovaly,“ uvedl Pavel Král. Část věnovanou obětem likvidace terezínského rodinného tábora zakončil modlitbou rabín Samuel Abramson.

Velvyslanec Arménie J.E. Ashot Hovakimian, velvyslanec Francie J.E. Stéphane Crouzat a výkonný ředitel Centra studii genocid Terezín Šimon Krbec (zleva) v expozici Zločin beze jména

Novou expozici Centra studií genocid Terezín představil jeho výkonný ředitel Šimon Krbec. „Expozice Zločin beze jména připomíná tragický osud obětí masového vyvražďování během dvacátého století. Vede návštěvníky k empatii a k také k pochopení mechanismů vzniku jednotlivých případů, které se stále opakují, a kterým je možné zabránit v každé době a kdekoli na světě,“ uvedl ve své řeči, ve které poděkoval Evropské unii, Úřadu vlády České republiky, Nadaci ČEZ, Ústeckému kraji a Městu Terezín za podporu vzniku expozice.

Prostřednictvím video message účastníky zahájení oslovil ministr dopravy České republiky Ivan Bednárik, který vyzdvihl důležitost připomínky tragických událostí historie a zároveň význam podpory Centra studií genocid Terezín ze strany železničních společností. V rámci programu vystoupila i poslankyně Parlamentu České republiky Michaela Šebelová a ředitel Odboru lidských práv a ochrany menšin Úřadu vlády ČR Viktor Kundrák.

Rekonstrukce Wieserova domu byla v letech 2016-2022 podpořena z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj a Ústeckého kraje. Dlouhodobým partnerem projektu Centra studií genocid Terezín je Město Terezín, vlastník objektu Wieserova domu. Stálá expozice Zločin beze jména byla zrealizována v rámci projektu Centrum studií genocid Terezín 2025 za finanční podpory Úřadu vlády České republiky z programu Podpora paměťových agend.

Expozice se věnuje genocidě Hererů a Namů, genocidě Arménů, Řeků a Asyřanů, stalinskému hladomoru na Ukrajině, holocaustu Židů a Romů i genocidám v Kambodži, Rwandě a v bývalé Jugoslávii. Současně vysvětluje mechanismy, které vedou ke vzniku masového násilí, a ukazuje, jakou roli hraje mezinárodní právo při jeho prevenci.

Na výtvarném a scénografickém zpracování expozice se podílel držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého Michal Pěchouček. Součástí expozice je i velkoformátová fotografie Sobibor z roku 2009 od Antonína Kratochvíla, která zachycuje deportační kolej bývalého vyhlazovacího tábora. Na projektu spolupracovali také umělec Roman Štětina a herci Veronika Soumarová a Aleš Bílík, kteří ve videoprojekcích ztvárňují historické postavy Aurory Mardiganian a Rafaela Lemkina.

Poslankyně Parlamentu ČR Michaela Šebelová v expozici Zločin beze jména, v pozadí fotografie Antonína Kratochvíla „Sobibor“

Autorem koncepce a libreta expozice je Šimon Krbec, dramaturgem Pavel Chalupa. Hlavními odbornými garanty expozice byli Hayk Demoyan, historik arménské genocidy, badatel oboru studií genocid a autor stálé expozice k arménské genocidě v Muzeu arménské genocidy v Jerevanu, a profesor Miroslav Mareš, politolog Masarykovy univerzity v Brně a přední český expert na problematiku extremismu a politického násilí.

Reportáž České televize ZDE, zpravodajtví Deníku ZDE, reportáž Českého rozhlasu ZDE, zpravodajství Idnes ZDE.

Rubriky: Aktivity, Média, Novinky | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ve Wieserově domě v Terezíně byla za účasti předsedy Židovské obce v Praze Pavla Krále otevřena expozice Zločin beze jména